AKTUÁLNĚ: OMLOUVÁME SE, Z DŮVODU BOJE PROTI KORONAVIRU MOMENTÁLNĚ NENÍ MOŽNÝ OSOBNÍ ODBĚR

Knihy jsou naše hobby...

4 Překladatelský oříšek

Pokud nevíte, jak se japonsky řekne: „Budeme tam coby dup,“ nic si z toho nedělejte. Je to totiž takový překladatelský oříšek a nevěděl to ani tlumočník v podání Miloně Čepelky ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Stejně jako si lámal hlavu nad výrazem „kolik třešní, tolik višní“.

Mnohdy překladatel opravdu nemá o oříšky nouzi. Jazyk se živý organismus, neustále se vyvíjí, proměňuje, podléhá vlivům jiných jazyků, navíc různé jazyky vyjadřují stejné věci jinak. A tak je důležité (i když by se to na první pohled možná nezdálo), aby překladatel z cizího jazyka uměl především dobře česky, měl bohatou slovní zásobu a jakýsi jazykový cit. Je sice pravda, že na překladu kuchařky se jazykově mnoho nevyřádíte, u odbornějšího textu si zase musíte dávat velký pozor na věcnou stránku textu, ale u beletrie vlastně překladatel píše novou knihu (jenom se tedy nemusí vymýšlet se zápletkou a postavami, což je velká úleva). Platí, že i skvěle napsanou originální knihu může špatný překlad úplně zkazit, stejně tak průměrnou knihu může dobrý překlad velice pozvednout. Překladatel má tedy velkou zodpovědnost. Jeho úkolem je zprostředkovat čtenáři zážitek, který by jinak zůstal vyhrazen jen těm jazykově kompetentním. Ostatně mnozí slavní spisovatelé mají své „dvorní“ překladatele. Co by – mimo jiných – dělal Terry Pratchett a jeho Zeměplocha bez Jana Kantůrka?

Je třeba brát ohled na to, že čtenáři jsou velmi citliví a konzervativní. Nedejbože, když u nějaké knižní série nakladatel změní překladatele po prvních dvou dílech, a ten druhý se nepodívá na práci svého předchůdce. Také slavná díla světové literatury jsou čas od času vydávána v nových překladech – a nemusí to být nutně ku prospěchu věci. Vezměme si jako příklad takovou klasiku, jakou je Alenka v říši divů od Lewise Carrolla. To je prosím kniha tak napěchovaná překladatelskými oříšky, kulturními a dobovými odkazy a navíc slovními hříčkami, že je v podstatě nepřeložitelná, leda s určitým posunem. Jak to udělat, aby zůstala zachována hříčka, čtenář zároveň pochopil její význam, případně dobový odkaz, a text nemusel být opatřen poznámkovým aparátem delším než samotné vyprávění? Inu, je to překladatelský oříšek. Do češtiny byla Alenka přeložena třikrát – a vězte, že i některé hlavní postavy se pokaždé jmenují jinak. V prvním překladu Jaroslava Císaře z r. 1931 vystupuje Čínská kočka (nikoliv možná známější kočka Šklíba), Falešná želva (nikoliv Paželv), Housenka (nikoliv Houseňák) a Kloboučník, který se ale jinde stává Ševcem (proč, to by bylo na delší vysvětlování).

A na závěr přidám jeden malý úkol: Román Kdo chytá v žitě od J. D. Sallingera vyšel česky ve skvělém překladu Luby a Rudolfa Pellarových. Hlavní hrdina Holden Caulfield bloumá poválečným New Yorkem, je zhnusen společností a tím, že kolem sebe má samé tajtrlíky. Prosím vás, jak se anglicky řekne tajtrlík?

Vaše D. B.

(P. S. Kdybyste někdo z vás, pilných čtenářů, dočetl až sem a poslal k nám do nakladatelství správnou odpověď, dostanete od nás malou odměnu.)

SDÍLET
Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp